Hospodářská komora hl.m. Prahy byla ustavena na Shromáždění delegátů hl.m. Prahy dne 29. června 1994. V tomto roce měla „pouhých“ 14 členů, ale řady členských subjektů se začaly rozrůstat doslova geometrickou řadou: o dva roky později stoupl počet členů HKP na 240. V současné době HKP sdružuje více než čtyři sta podnikatelských subjektů od těch nejmenších až po národní giganty.
Instituce na podporu průmyslu a obchodu vznikaly v západní a střední Evropě už od 17. století. Místo stagnujících řemeslnických cechů a kupeckých grémií začaly plnit úlohu poradních orgánů pro zákonodárná a správní opatření státu v záležitostech obchodu a průmyslu obchodní komory.
První komory vznikly ve Francii, za napoleonských válek se rozšířily na území Německa a Rakouského císařství.
„Teprve velké liberální hnutí roku 1848 vyneslo na povrch požadavek spolupůsobení obchodnictva a průmyslnictva při správě záležitostí, a to zřízením komor obchodních a zvláštního ministerstva pro obchod a živnosti“, řekl Josef Gruber, významný český národohospodář a komorní činitel.
Do revolučního roku 1848 v Rakousko-Uhersku spadají také počátky ministerstev, kromě jiného též ministerstva pro obchod, živnosti a veřejné stavby. To se od roku 1861 přejmenovalo na ministerstvo pro obchod a národní hospodářství.
Okresní hejtmanství v té době přijímala oznámení o samostatném provozování svobodných živností, udělovala koncese při živnostech koncesovaných, schvalovala živnostenské provozovny, povolovala týdenní trhy aj. Náležela jim rovněž trestní pravomoc při překročení živnostenského řádu, právo odejmout živnostenské oprávnění, jednala o porušení privilegií, vyšetřovala a trestala porušení zákonů vydaných na ochranu známek a vzorů, udělovala svolení k provozování podomního obchodu atd.
Provozování živností bylo v Rakousku jednotně uzákoněno až v roce 1859, kdy byl zákonem schválen tzv. Živnostenský řád. Rozlišoval živnosti výrobní (řemeslo nebo tovární), obchodní a služby osobní, řemeslné (povinností byl výuční a pracovní list) a svobodné (ostatní).
V roce 1883 byl zákonem zaveden institut živnostenských inspektorů. Ti prováděli dohled nad dodržováním živnostenských předpisů v praxi. V témže roce bylo zákonem nařízeno, že všichni živnostníci (vyjímaje továrníky) musí být členy nucených, čili závazných živnostenských společenstev.
Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností (MPOŽ) bylo zřízeno spolu s ostatními ministerstvy zákonem č. 2 z 2. listopadu 1918. Jedním z poradních sborů ministerstva byla Státní rada živnostenská. Jejím jádrem byli zástupci zemských korporací živnostenských a obchodnických a OŽK. Všichni členové rady byli rozděleni do 2 hlavních odborů – živnostenského a obchodnického. Každý odbor si zvolil svůj 30členný výbor, který připravoval porady týkající se těchto odvětví. Kromě toho existoval ještě koordinační 15členný tzv. společný výbor. Státní rada živnostenská byla poradcem vlády ve všech zákonodárných, správních i organizačních záležitostech, které se týkaly živností i obchodu, tedy poradcem všech ministerstev. Podle stanov byla „zastupitelstvem zájmů malého a středního živnostnictva a obchodnictva zemí vydržovaným za účelem hospodářského, technického a didaktického zvelebování živností“.
Po květnu 1945 byl v duchu Košického vládního programu veškerý průmysl, kde si to vyžadoval plynulý chod výroby nebo který byl ve vlastnictví či správě osob státně nespolehlivých, dán pod národní správu a konfiskován ve prospěch ČSR. Zemědělský majetek byl konfiskován v květnu, ostatní majetek (tj. zejména průmyslové podniky a živnosti) v říjnu 1945.
Ve stejné době byl znárodněn veškerý průmysl uhelný, energetický, hutní a zbrojní a většina podniků chemického průmyslu. V ostatních odvětvích průmyslové výroby bylo znárodnění provedeno podle charakteru daného odvětví a v závislosti na počtu pracovníků.
Takto již koncem roku 1945 přešlo do správy lidově demokratického státu více než 60 % průmyslu, v němž pracovaly celé čtyři pětiny veškerého průmyslového dělnictva.
Činnost naprosté většiny průmyslových závodů řídilo ministerstvo průmyslu. Druhá etapa znárodnění v tomto odvětví proběhla až po únoru 1948. Ústředním orgánem pro správu zahraničního obchodu se v osvobozené čs. republice stalo ministerstvo zahraničního obchodu. Ministr byl zmocněn k úpravě, řízení a kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží všeho druhu. V rámci druhé etapy znárodnění po únoru 1948 byly znárodněny další firmy.
Takto vznikla nová organizace zahraničního obchodu, kterou tvořilo ministerstvo zahraničního obchodu, jím řízené podniky zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství, celní orgány a též nový subjekt – Československá obchodní komora, na níž dnem 1. ledna 1949 přešla působnost rušených obchodních a živnostenských komor související se zahraničním obchodem.
V roce 1993 vznikla ze zákona č. 301/ 1992 Sb. Hospodářská komora České republiky, která navazuje na činnost předválečných obchodních, průmyslových a živnostenských komor. Hospodářská komora České republiky ze zákona prosazuje a ochraňuje zájmy podnikatelské veřejnosti, zajišťuje její potřeby a podporuje její rozvoj. Je tvořena regionální sítí komor, společenstev, profesních a živnostenských svazů v celorepublikovém rozsahu. Členy Hospodářské komory České republiky jsou reprezentanti největších a středních firem a stejně podstatnou část tvoří také malé společnosti a drobní živnostníci. Široká škála členské základny tak může využívat specifických služeb včetně mezinárodních podpůrných akcí a programů.