Zprávy a novinky
Zpět na novinky

Spravedlivé, přiměřené plnění daňových povinností nutně nevyžaduje plošně uvalit regulaci pro všechny subjekty

08. 08. 2017 / Aktuální téma

EET je již osm měsíců realitou podnikatelského prostředí v České republice. Šíře názorů na elektronickou evidenci tržeb je uvnitř pestré členské základny Hospodářské komory ČR velmi široká – od ortodoxního pohledu kritizujícího vládu za to, že nenašla odvahu spustit EET naráz a pro úplně všechny podnikatele bez výjimky, přes pragmatickou smířlivost až po úplné odmítnutí samotné myšlenky.

Oficiální komorová pozice proto nemůže být konsenzuální, nicméně byla a je konstruktivní, zároveň však kritická. Vyjadřuje jí už i název příslušných webových stránek: „EET ano, ale“.

Podpora v obecné rovině vychází z toho, že se HK ČR identifikuje s tezí rovných podmínek pro podnikání, která mimo jiné znamená placení spravedlivých přiměřených daní všemi podnikateli. Teze vyjadřuje hodnotu, kterou stojí za to podpořit. Zároveň musí být naplňování zmíněné teze co nejméně invazivní, musí být proporcionální, efektivní, hospodárné a vůbec rozumné. A stát by měl v realizaci teze postupovat v souladu s politikou dobré správy veřejných věcí.

Co tyto zásadní požadavky znamenají? Předně platí, že spravedlivé, přiměřené plnění daňových povinností nutně neznamená plošně uvalit univerzální regulaci pro všechny subjekty včetně těch, co své povinnosti řádně plní, neboť právě ti vnímají obzvlášť citlivě atmosféru, kdy jsou bez okolků podezíráni z vyhýbání se daním.

Dále, existují kategorie, kde se zdá být rozumné zavést alternativu – takovou by mohla být komorou nabízená jedna paušální daň, jejíž úhradou by se drobný podnikatel vyvázal z povinné evidence, resp. automaticky vyvinil ze sankcí za neplnění povinností souvisejících s EET. Za téměř samozřejmé pak lze považovat, že podobně jako jsou určité příjmy u určitých poplatníků osvobozeny vůbec od zdanění, měly by být jisté kategorie vyňaty z evidence. Neplatí totiž ultimativní požadavek vybrat daň, ať to stojí, co to stojí. Lze kvitovat, že se – byť dodatečně a k tomu zatím neúspěšně – objevily realistické návrhy podobného zaměření jak ve Sněmovně, tak v Senátu.

Dodatečná, nová restriktivní opatření by v souladu s politikou dobré správy veřejných věcí měla být prosazena, až se nezvratně prokáže neefektivnost všech již zavedených nástrojů, a souběžně se svým zaváděním provázena vstřícnými opatřeními. Jde třeba o úlevu na dani z příjmů, jejíž výše i rozsah adresátů mohly být velkorysejší než dnešních 5 tisíc výhradně poskytovaných jen fyzickým osobám. Zároveň mělo být odstartováno poskytování vstřícných služeb plátcům a poplatníkům – omezení některých existujících administrativních povinností, rychlejší vyřizování vratek a nadměrných odpočtů, předvyplňování formulářů.

Když už se organizuje účtenková loterie, tak by měla být orientována na pozitivní stimulaci samotných podnikatelů – oni by měli být výherci např. daňových zápočtů na budoucí daň.

Nakonec poznamenejme, že zákon o evidenci tržeb (tím je rozuměna myšlenka, nikoliv všechny detaily jejího legislativního uchopení) není něčím stojícím zcela mimo rámec tuzemské daňové politiky. Je třeba připomenout nepříliš známý fakt, že ministerské a vládní úvahy o určité evidenci některých tržeb kontinuálně existovaly i po opuštění konceptu registračních pokladen v roce 2006. Vycházely z možností, které průběžně nabízí technologický rozvoj, zejména nástup všepronikající „onlinizace“. Zůstalo však vždy jen u rozborů a předběžných výhledů, protože byla ambice vypořádat se hned při zavádění se shora zmíněnými principy, což se nepodařilo. A riskovat možný morální hazard nikdo nechtěl.

Filtrovat

od 12. 12. 2017
do 12. 12. 2017
Všechny rubriky
Filtrovat

Časopis HKP