HOSPODÁŘSKÁ KOMORA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY

Slavný americký herec při svém nedávném pracovním pobytu v Praze zcela propadl kouzlu staré čistírny odpadních vod. A zdaleka není jediný, říká ředitel Ekotechnického musea, Tomáš Věžník.

Každý, kdo někdy vkročil do prostor bubenečské čistírny, třeba v rámci zážitkové turistiky „Praha technická“, snadno pochopí, proč se Cruise do zdejší unikátní památky zamiloval hned na první pohled. Navíc této více než stoleté dámě galantně a přímo na míru přizpůsobil scénář svého nového filmu Mission: Impossible 4.
Velký zájem filmových produkcí o tyto prostory není dán pouze jejich jedinečností, ale také naprosto dokonale zvládnutým managementem Tomáše Věžníka. Jako by pro tohoto energického muže a jeho bezvadně sehraný tým nebylo nic nemožné.

Jak jste se vlastně k práci v Ekotechnickém museu dostal?
Ve funkci ředitele a výkonného manažera jsem druhým rokem. Vinou krize se tehdy museum dostalo do ekonomických problémů a lidé, kterým nebylo jedno, co se s objektem stane dál, tedy lidé z o.p.s. Ekotechnické museum, mě požádali, zda bych zde nechtěl využít svých předchozích zkušeností. Začal jsem tedy přemýšlet, jak museu po stránce ekonomické pomoci. Shodou okolností v té době hrozilo, že z finančních a organizačních důvodů se nebude moci konat druhý ročník prestižní akce „Parou proti ohni“, při které se sjedou stoleté parní stříkačky z celé České republiky. Požádal jsem je, zda by mi ji organizačně nesvěřili. Akce se konala, měla ohromný ohlas a dokonce byla i zisková. Dostal jsem další šanci uskutečnit své marketingové představy a na jejich základě mi po třech měsících byla nabídnuta práce hlavního manažera. Museum mně zcela učarovalo. První rok byl rokem změn, teď už jedeme plně v nových kolejích - je to poznat i na výsledku hospodaření. A z původně plánované spolupráce se stala posedlost.

Ochotně jste se také zapojili do projektu Praha technická.
V pražské Hospodářské komoře měli výborný nápad, který realizovali a dotáhli do dnešní podoby. Chtěli, aby lidé v rámci Prahy pochopili systém podzemního řetězce, jak elektřiny, vody, kanalizace, tak dnes už i dopravního systému, který je na povrchu. Myslím si, že lidé by měli mít šanci to vidět. Když někde žijeme, jsme většinou hrdi na to, co vidíme nahoře. Ale všechno, co funguje nahoře, musí také fungovat dole, pod zemí. A na tom je postavený geniální nápad založit zážitkovou turistiku a dotáhnout lidi do podzemí, ukázat jim, jak celý systém funguje a vzájemně na sebe navazuje. A do toho jsme my, jako stará kanalizační čistírna, v níž se čistily splašky z celé Prahy, krásně zapadali.

Na stavbě čistírny prý tehdy vůbec nešetřili.
Sir Lindley měl na stavbu k dispozici tak obrovský rozpočet, že ve své době patřila k vůbec nejdražším čistírnám v Evropě a možná i na světě. 20 let si držela absolutní prvenství v použité technologii. Vzhledem k tomu, že měla sloužit jen 30 let pro nějakých 600 tisíc obyvatel, je úžasné, že nakonec spolehlivě sloužila celých 60 let. A sloužila by ještě déle, kdyby nepřišla chemická cesta čištění odpadních vod. V roce 1965 byla na Císařské louce slavnostně otevřena nová čistírna, aby ji hned zavřeli a ještě dva roky na ní dělali úpravy. Celé ty dva roky to ještě táhla naše čistírna. Až roce 67 se zastavila a na třicet čtyřicet let umlkla. Dokonce ji chtěli několikrát zbourat, naštěstí byl rozpočet na její demolici tak obrovský, že k tomu nedošlo. V roce 1992 se ji díky partě nadšenců podařilo zachránit a začaly první prohlídky. Čistírna se tak zdárně přetransformovala do musea.

Do jehož chodu ovšem zasáhly povodně v roce 2002 ...
Můj předchůdce udělal velice dobrou fotodokumentaci, na níž je patrné částečné zatopení strojovny a totální zatopení podzemí. Vše bylo nutné kompletně vyčistit a nechat projít velice složitým systémem likvidace povodňového odpadu. I když byla povodeň zlem, myslím si, že Praze paradoxně pomohla a tzv. ji pročistila. Jen si vezměte, jak vypadal Karlín před povodní a kde je dnes. Podobné to bylo i tady. Na pozemku s usazovacími nádržemi byla zahrádkářská kolonie. Po povodních se sem už zahrádkáři nevrátili a díky tomu se mohlo museum rozšířit i o tento pozemek. A právě zde se odkryla spousta krásných věcí, jako jsou třeba ventilační světlíky usazovacích nádrží. Pozemek chceme už v příštím roce plně využít a vybudovat na něm areál pro veřejnost. Dělat tam letní akce, divadlo, koncerty, vybudovat pro maminky s kočárky a pro starší lidi parkovou úpravu, aby sem mohli přijít, posadit se a odpočívat, bude tu dětský koutek s pískovištěm, kavárna... Chceme zkrátka, aby muzeum nebylo zakonzervovaným objektem, ale open areálem, který slouží všem.

Povodeň k vám přinesla prý také jednu raritku. 
To je skutečně zajímavý jev: v uzavřeném systému máme živočišný druh, který jinde už třeba vymřel. Jsou to ryby dlouhé dvacet třicet centimetrů a černé jako makrely, ale jejich název zatím neznáme, protože jsme se tím vlastně ještě neměli čas zabývat, pozvat odborníky a provést odchyt. Asi před rokem začali chodit průvodci z prohlídek s tím, že se ve vodě něco hýbe, že tam jsou nějaké ryby. Dřív jsme si toho nevšimli. Ty rybky jsou ojedinělé tím, že k životu jim stačí řasy, voda o teplotě 5 - 7°C a přítmí.

Vím, že je ještě brzy na hodnocení, ale už nese vaše zapojení do zážitkové turistiky nějaké ovoce?
Jsem velmi mile překvapen, že lidé přijdou k nám do čistírny a mají zájem o proces čištění vody, a že jsou to také lidé, kteří přijdou z Podolské vodárny a z kolektorů, to znamená, že mají cílený zájem poznat řetězec, jehož jsme součástí. Díky tomuto spojení se nám návštěvnost hodně zvedla. Dříve přišlo třeba pět lidí za den, dnes máme některé dny úplně vyprodané. Uvažujeme dokonce o tom, že bychom do budoucna rozšířili prohlídky o další den. Zážitková turistika má podle mě ohromnou budoucnost.

Nedávno jsme u vás pořádali akci pro podnikatele. Prostory běžně pronajímáte?
Muzeum si na svou činnost musí vydělat. Proto pronajímáme prostory ke komerčním účelům jako jsou rauty, večírky, tiskové konference, showroomy pro předvádění aut a dalších výrobků, narozeninové oslavy a dokonce i svatby. V posledních cca osmi letech sem začali houfně pronikat i filmaři. Minimálně jednou za měsíc máme lokační uzávěrku a jednou za dva až tři měsíce se tu natáčí nějaká velká reklama nebo film.

Třeba Mission: Impossible 4?
Tom Cruise je takový zlatý hřeb a zlatý bonbónek toho, co jsme tu doposud měli. Zavítal k nám už Gérard Depardieu s Bídníky, Wesley Snipes s upírským filmem Blade, z českých herců si tu zahrál Martin Dejdar ve filmu Šakalí léta a točil se tu i seriál Záhada hlavolamu. Teď připravujeme velice zajímavou nabídku pro čínský historický velkofilm. Ve spolupráci se Severní Koreou chtějí natočit jakousi ságu svých historických událostí, mají na to ohromný rozpočet a některé pasáže filmů by chtěli natáčet tady. Sláva bubenečské čistírny pronikla až do Asie. Jednáme také o něčem skutečně speciálním a velkolepém pro jednu TOP oscarovou hvězdu, ale na to je uvaleno informační embargo, takže nemohu prozradit víc. Snad jen to, že točit by se mělo v květnu příštího roku.

Vyhovět náročným požadavkům hollywoodských profíků asi není sranda?
Uvedu vám příklad. Natáčení s Cruisem bylo předběžně domluvené, i když jsme nevěděli, o co a koho konkrétně jde. A týden před natáčením najednou produkce zavolala, že za hodinu přijedou na prohlídku. To samozřejmě nebyl žádný problém, my za tu hodinu stačili i krásně připravit podzemí.

A najednou před vámi Tom Cruise...
Vystoupil z auta, nasadil si kšiltovku, černé brýle, podal si s námi ruku a začal se s námi normálně bavit. Když jsme pak vešli do staré kotelny, doslova oněměl. Ani nechtěl věřit, že kotle jsou funkční, že v nich zatápíme, že na nich částečně uvádíme museum do provozu. Nadšení ho neopustilo ani ve strojovně, naopak, byl absolutně unešený, stále se ptal, jestli se stroje může dotknout a vůbec mu nevadilo, že se špiní od oleje. Pak řekl, že ho zajímá podzemí, protože tam bude natáčet. Rozhodl. Do té doby nebylo nic jisté, stále byla ve hře myšlenka natáčení interiérů ve studiích. Když vešel do podzemí, kde hořelo 500 svíček, vůbec neskrýval nadšení, strašně chtěl, aby to viděla i jeho žena Katie s dcerkou. Nakonec nás požádal, zda by mohl vidět i ty vyhlášené usazovací nádrže. A tak se stalo, že Tom Cruise prošel celou trasu zážitkové turistiky. Stejně, jako ji procházejí naši návštěvníci. Při jeho prohlídce jsme byli svědky nezapomenutelného okamžiku, kdy přímo v té stoce Tom Cruise společně s režisérem dotvořili celý scénář a na míru tomuto prostředí předělali několik scén.
Pro Cruise je tento film velice významný, uzavírá jeho kariéru akčního hrdiny v této dnes již čtyřdílné sérii. Rozhodl se, že tak jako první díl, i poslední natočí v České republice a tím symbolicky sérii uzavře.

A za týden se začalo točit...
Při natáčení sem najelo přes 40 kamiónů, z toho jeden byl Tomův. Z něj hydraulicky po stranách vyjely celé stěny a složil se luxusní třípokojový byt. Vybudovali tu jídelnu pro 150 lidí, už ve dvě ráno začali vařit, svítilo se tu a celé to žilo, aby lidé ve chvíli, kdy začnou pracovat, měli k dispozici stravování, toalety, vlastní nemocnici, prádelnu... Byl to vůbec největší filmový štáb, který kdy v museu byl, a to jsme zvyklí na hodně. Zažili jsme 48 hodin tvrdého Hollywoodu a všechno klaplo absolutně na jedničku. Byli jsme celou dobu pár kroků od Toma, mohl jsem k němu chodit, povídat si s ním, bylo to naprosto úžasné. Když dotočili, věnoval nám svůj kaligrafický podpis, vyfotil se s námi, poděkoval, že tu mohl natáčet a rozloučil se.

Jaký je Cruise?
Jedním slovem přirozený. Potěšilo nás, jak neustále opakoval, jak velký pokrok Praha a její lidé udělali za těch 15 let od doby, kdy tu natáčel naposledy.

Andrea Bezděková

Varování: Tento rozhovor zdaleka nemůže nahradit zážitek z osobní návštěvy Ekotechnického musea!